Mimo soutěž k tomu pokroku. Třeba my dnes máme pračky a sušičky. ALE. I s těmihle přístroji strávíme praním a řešením prádla asi stejně (spíš víc) času, než naše praprabáby. Protože my si dnes nemůžeme dovolit chodit do kanclu v oblečení, které by bylo, jak za císařpána, vyprané jednou za měsíc.
Ta žena, co to máchala na valše v potoce, to dělala jednou za měsíc. My se nedřem s tou valchou, ale zas máme 8 praček týdně. Mnohem víc kusů a druhů prádla k řešení a organizování. Plus celé to mentální kolečko hlídání a plánování, které dítě potřebuje dokoupit košili na školní focení, kostým na karneval, kombinézu na lyžák, plavky na dovolenou, kolik to bude stát a do kterýho krámu to jít nejlíp shánět.
Nemáme dnes valchu, prádlo "se pere samo", ale stejně s ním nemáme míň práce, než naše praprabáby. Jen je ta práce jiná.