Myslím, že chápu jak to kněžna myslela.
Člověk podle mě není biologicky nastavenej na život v blahobytu, protože ten tisíce let nebyl, člověk je nastavenej na strádání. Takže když má k dispozici hodně jídla, je jeho přirozenost ho hodně sníst, protože za chvíli by taky bejt nemuselo. Nejsme prostě nastavení na střídmost, protože ta se historicky nevyplácela. Takže se musíme pořád vědomě omezovat.

Dále, on ten blahobyt možná dost nesvědčí ani psychice - ta doslova exploze psychických potíží by tomu nasvědčovala.

Já jsem samozřejmě vděčná za dostatek a nestrádání, ale přesto si myslím, že na slovech výše něco je - neumíme se s tím správně vyrovnat.