já hodně sleduju dokumenty o přírodě a je to jeden velký zmar. Třeba právě díky rostlinné výrobě - káceji se pralesy a tím mizí životní prostředí pro spousty druhy živočichů, odlesňují se kopce, kde díky erozi už nevyroste vůbec nic, půda je díky intenzivnímu obdělávání úplně mrtvá, musí se to honit umělě, přehnojovat, což nejde donekonečna, k tomu sucho.... A to se děje všude - v Africe, Asii, Jižní Americe, částečně i v Evropě a S.Americe. Je prostě moc lidí a všichni chtějí jíst. Někteří i žrát. Všichni se chceme mít dobře a žít kvalitní životy. Věčně to prostě nepůjde. Ale já jsem v klidu, protože to úplně stejně dobře půjde i bez lidí.

Pro ochranáře zvířat - když nesu svojí slepičku na smrt, nechám jí naposledy se rozhlédnout po světě, vlídně k ní promlouvám, hladím ji něžně po hlavičce a pak jí zakryju očička, aby neviděla ten zkrvavený špalek a odseklou hlavu nebohé soudružky. A na muže jsem jako pes, ať je to rychlé a přesné.

Ale opravdu - když člověk vidí záběry z velkochovů a z jatek, maso pozřou jen cyničtí konzumenti, protože je to opravdu často hnus. A mléčný chov je z podstaty odpornej. Takovej gulag, koncentrák.