Inko, mě zas světlo stejně nevzbudí a to máme ložnici na východ, nemáme žádné zatemnění nikde, nemáme rádi v noci úplnou tmu. Ale světlo je mi ráno fuk, když spím, tak spím. Já dokonce ani nevnímám manželův pípající budík, který má na 4:30. Prostě nějak podvědomě vím, že to není můj, tak ho úplně vytěsním a nevzbudí mě.
Já sama se budím mobilem - mám tam na budík nastavenou takovou jemnou melodii, ve které je ještě zpěv ptáčků a tekoucí vody, taková relaxačka, ale hlasitostí tak akorát, aby mě to příjemně vzbudilo. Nesnáším pípající a zvonící budíky. A rádio bych po ránu nechtěla už vůbec, ráno máme rádi ticho. Většinou vstáváme se synem, on některé dny odchází do školy v půl šesté a některé v půl sedmé. Já odcházím před sedmou. Vůbec tu ráno na sebe nemluvíme, ani tu nic nehraje, jen tak se tu tiše míjíme a každý si děláme svoje. Pak se akorát rozloučíme, když odchází.