Jsem extrémní detailista. Vím to o sobě. Když zadávám zakázku (výroba čehokoliv - věcí do domu, na zahradu...) vím přesně co chci a jak to chci. Vím, proč to tak chci. Detaily jsou pro mě extrémně důležité - proto se mi ta věc líbí, kvůli těm detailům a provedení.

Předávám přesný jasný popis, zdůrazňuju, že to chci přesně, jak je to na fotce, obrázku, nákresu. Chci mít skryté panty, šrouby, jednoduché, minimalistické tvary bez zbytečností. Někdy chci design (svůj) na úkor praktičnosti, ale takhle to prostě mám.

Vždycky to zdůrazňuju.

Proč se mi neustále dokola stává, že řemeslník přijede s výrobkem sice kvalitně udělaným, ale změněným podle svého, a vždycky mi argumentuje důvody, že takhle to udělat nešlo, že tohle by se brzy ochodilo, zkroutilo, bla bla bla.
Proč mi v průběhu výroby nezavolá, že má jiný návrh, proč ho má a jestli s tím souhlasím?

Ti řemeslníci jsou většinou sympatičtí, omlouvají se, že nevěděli, vysvětlují a já nakonec rezignuju - nechci být za krávu. A jsem na sebe a na ně naštvaná, když tu věc vidím.

Já vím, když nejde o život...

Co se mám na tom, sakra, naučit?