"budte si ještě něco přát?"
"ano, milion dolarů"

ale nevím, přijde mi to milé, obvykle takovému zákazníkovi řeknu, že už je v pořadí.... já docela ocením, když se mnou zákazníci nejednají jako s robotem, když se pokusí o nějakou lidskou (tj. vtipnou, rádobyvtipnou) konverzaci... určitě jsem se dopustila přečinů typu "jak se v tom vyznáte" na ultrazvuku, případně komentář, že dělají v temné místnosti - ale myslela jsem to jako určité ocenění toho, že jejich práce obnáší něco těžkého nebo pro mě těžko stravitelného... plus - i já to vnímám jako určité uznání toho, že ten druhý je lidská bytost a zaslouží si víc než počítačový vstup a mechanickou komunikaci...