v první řadě bych se podívala, jak je na tom manželova rodina... jaké jsou předpoklady dožití, jak jsou na tom s nemocemi, především těmi nemocemi stárnutí... a čím se manžel živí...
ono bude něco jiného, když má chlap ještě vitálního dědečka, co ve svých 80 letech jezdí po světě, lyžuje, leze po horách nebo jestli jeho otec v 60 letech špatně chodí, má cukrovku, vysoký tlak, nadváhu... je něco jiného, jestli je chlap vysoký manažer a má za sebou dva infarkty a nějaké to vyhoření nebo jestli dělá něco, co ho baví, a má dost prostoru a energie na své další koníčky...
záleží i na vašem životním rytmu, na věku prvního dítěte, ekonomické situaci, jestli platíte hypotéku a jedete na krev a vidina splacení je v řádu desetiletí...
no a totéž platí i o tobě...
dítě vás bude potřebovat oba nejméně 20 let, přičemž těch posledních cca 5 může být extrémně náročných na psychiku i finančně...
sama mám poslední dítě v 35 a někdy si říkám, že to bylo pozdě, obzvláště kombinace prostředního dítěte v pubertě a nejmladšího na počátku puberty, to je chuťovka, kterou bych si možná i odpustila (samosebou kecám, jasně že je miluju a nedala bych je za nic na světě )
bohužel jsem podcenila genetické předpoklady a zdá se, že stárnu mnohem rychleji, než jsem počítala - stejně jako moje maminka a zřejmě i další ženy v její rodině (co vím, věk dožití byl kolem 60-65 let)