Markéto, jestli oba dítě chcete, tak do toho běžte...a dělejte všechno tak nejlíp, jak to okolnosti dovolí. Co zvládnete vy, naučíte ho vy, co ne, tak ho naučí někdo jiný, důležité je, že se bude cítit milované a chtěné. Jestli s ním zvládnete všechny možné aktivity, to není až tak důležité. Můj manžel měl různé zdravotní problémy a omezení už když byl syn malý a časem se to postupně zhoršuje, ale vždycky tady pro něj byl, vždycky s ním ledacos podnikal, podle svých možností, vždycky se našel nějaký způsob, jak si ten čas s ním užít. A to syn byl a je poměrně specifický a náročný. A mají se synem moc pěkný vztah, synovi aktuálně je 17, manželovi 55...co s ním nemohl podnikat manžel, podnikala jsem s ním já, nebo babička, někdo z našich kamarádů...na všechno se vždycky našlo řešení. Kdybych uvažovala "racionálně", tak bych dítě třeba ani neměla a vím, že bych litovala.