Cumco, ja ti nevim, jak to napsat.
Ono prese vsechno se tu zkratka zije dobre. Jasne, kdybych byla zdrava a bohata nebo ASPON JEDNO Z TOHO, tak bych se z rodne Prahy nikdy nehla. Je to proste jedno z nejkrasnejsich mest a muj domov. Repektive byl. Kdyz jsme studovali v Nemecku, tak se na nas sice kdekdo usmal, ale vzapeti se zeptal, na jak dlouho ze tam jsme a kdy se zas odstehujem. A kdyz jsme se koncem devadesatek vratili do Cech, pripadala jsem si jak ve valecne zone, tolik hostility a ruznych podvodu a tahu na prachy jak v rodine, tak v miste bydliste, to jsem proste nikdy pred tim nezazila. Jakmile jsem dostala nabidku do Texasu, hned jsme zvedli kotvy. A najednou jsem mohli uplne normalne zit, i s tezce postizenych ditetem chodit oba do prace na plny uvazek. Dceri byly tenkrat tri a kdyz jsme hledali skolku, nekdo z uredniku nas odchytil a ne, ne, zadne placene hlidani, postizene dite ma narok na statni skolni program uz ve trech letech, dopravu autobusem, terapie, jestli nemate na jidlo, tak i skolni obedy, vse bezplatne. A nikdo se nas v te skole nikdy nezeptal, jaky je nas status a jestli mame vubec naka viza. Natoz na to, kdy zase odejdeme. Jeste ten vecer zazvonil kdosi u nas doma a prinesl dceri invalidni vozik. Koukala jsem na to jako na zjeveni. Jo, stalo me to hodne, ztratu domova a sileny sok z toho, ze ziju ve meste zalitem betonem s nevkusnymi super hyper, kde neni ani divadlo ani galerie a jediny symfonicky orchestr bankrotuje. Ze veskere spolecenske vyziti se odehrava v komunitach protestantskych cirkvi. Nic pro mne. Ale mohli jsme normalne zit. A vsichni byli tak neuveritelne laskavi a ochotni a vsechno najednou slo, jako by tu pro kazdeho bylo misto. A je to proste kontinent, jen co nam skoncily ty pracovni viza a dostali jsme zelenou kartu, sli jsme jinam a nakonec nasli stat, kde to mame radi. Super hyper jsou sice i tady, zrovna tak typicky americky nevkus, kterym i po tolika letech stale temer fyzicky trpim, ale mame divadla a symfonii a krasne pobrezi. A navic jsme tu v Mekce naseho oboru, skutecne nikde jinde na svete neni takova koncentrace pracovist prirodnich ved a biomediciny, jako prave v Bostnu. Jakou peci tady ma nase dnes uz dospela dcera, o tom se ani nerozepisuju, to je proste jako v pohadce. No a to vsechno je takovy zaklad, ktery tady proste IMHO stale je, nejen pro mne, ale v nejake mire pro kazdeho, na tom ta zeme vyrostla.