Byla jsem s dcerou sama, tam nebylo zbytí. Viděla jsem jí pořád, neměla jsem hlídání, neměla jsem peníze na hlídání a nejbližší rodina byla 200km daleko. Pracovala jsem tedy převážně z domova a do školy jsem chodila s dítětem a snažila jsem se, aby zrovna spala. Jen při zkouškách mi ji někdy hlídali naši nebo na studijním (výhoda fakulty, kam chodí téměř jen samí kluci). Mám dojem, že jsem několik let v kuse vůbec nespala. Moje vzpomínky na tu dobu jsou jen na tu neskutečnou únavu. Na ty roky nemám žádný vzpomínkový optimismus, ačkoliv mi bylo něco přes 20 let, byla jsem hezká, zdravá a štíhlá, takže bych to měla chtít zpátky. Fuj, ještě, že je to pryč.