Já bych byla teoreticky mohla vystudovat tak dva semestry s prvním dítětem. To bylo klidné, bezproblémové miminko. Ale musel by ho někdo hlídat a jednak nevím, kdo by to byl, a jednak nevím, proč bych to dělala. Proč bych někde marnila čas, namísto abych byla se svým prvorozeným vysněným miminečkem, na které jsem se roky těšila jako na to nejlepší, co se mi v životě přihodí.
Jakožto těhotné matce batolete už by mi chyběl nejen zájem, ale i energie. A jakožto matce uřvaného mimina a hyperaktivního batolete už absolutně.