Já si to principiálně myslím taky, ale současně vidím, že se tím ten věk "nástupu do dospělého života" protahuje někdy až příliš...

Bohužel, zvlášť u vysokoškoláků...

Náš velký syn teď odpromoval, v říjnu mu bude 25 a to nic neprotahoval, neopakoval... Považuju opravdu za "nejvyšší čas", aby začal se chovat jako dospělý, včetně finanční nezávislosti, tj. aby si našel práci a začal si něco budovat - jak kariéru, tak finanční základ.

Teď si vezmi, kdyby neměl finančně zajištěné rodiče a teprve ve 27 si začal budovat nějaký základ na hypotéku a tak... Jasně, kluk třeba zmeškáno nemá, ale holka skoro, aby šla na mateřskou... A jako co? Když v 27 vyleze ze školy (třeba i kvůli pobytu v zahraničí), tak kam nastoupí do práce? Jak dlouho tam vydrží? Co zvládne vlastně začít, než otěhotní? Rok-dva praxe? Pak bude třeba 5-6 let zase doma a bude někde nastupovat v 35 s tím, že vlastně v životě nic nedělala? (nebo jen nekvalifikovanou práci v rámci pobytu v USA a chvilenku mezi školou a těhotenstvím...). No, to se o ní pak všude poperou... Spousta absolventů VŠ navíc "nic není", potřebuješ praxi (na koncipienta, na atestaci...)...

Jasně, že je to individuální jako všechno, ale myslím, že už je to od extrému - do extrému. Naši rodiče vesměs končili se SŠ, dostudovali v 19,20, zhusta si (při absenci antiko) pořídili už i ty děti... No fajn, v 25 měly ženský děti ve školce a mohly jít do práce... Jeden extrém. A dneska - necháme děti po školách, stážích a studijních pobytech do 27? Nebo ještě dýl? To fakt pak budeme mít 35ti leté ženské, které vlastně nikdy ani nic neodpracovaly...

Mě se to prostě nelíbí.

Možná je to vzpomínkový optimismus, ale mě se ten "náš svět" - tj. studium do 23 vč. VŠ, pak práce, dítě kolem 30tky (někdo 28, někdo 32), pak návrat do ekonomického života už s nějakou pozicí, praxí..., líbil víc.

Kluk v 25, kterej "jen" chodí do školy, odpoledne paří na počítači a o víkendech chodí do makra vykládat zboží na brigádu, přijde prostě jako praštěný a extrémně plýtvání člověkem v nejlepších letech.

Pak se bude paralelně mluvit o tom, jak naše ekonomika tratí tím, že jsou ženy doma 3 roky s dítětem, ale kolik plýtváme tím, že nepracují tito mladí, bezdětní, nejsilnější, nejaktivnější a "plácaj" se někde po školách, to se neřeší. Zatímco my, jejich rodiče, ve věku mezi 50 a 60, dřeme, živíme je, aby si naše milovaná děťátka protáhli bezpovinnostní dětství.

Pominu, že se pro důchod chce nějakých 35-45 odpracovaných let a to bych chtěla vidět, jak to budou zvládat.

Za mě - klidně ať si jede do USA/Kanady třeba na 3 roky, ale ať si to platí, financuje, řeší... sám. Za "mé" jedině jako součást studia, aby mu běžely roky.