Já třeba dostávala kapesné ve výši přesně koleje. Když jsem byla na privátu, tak to padlo na bydlení tam, pak na koleji, to vycházelo fakt na korunu přesně...

Ale je fakt, že moje máma pobírala na mě sirotčí důchod + přídavek na dítě. Slevu na dani na sebe jsem si už uplatňovala já, protože jsem už pracovala fakticky ihned.

Tj. na cokoli jiného - od jídla, přes skripta, šalinu a oblečení + volnočas jsem si musela vydělat.

No, a ten důchod byl víc, než to kapesné, takže kdybych si to převedla na sebe a nechtěla od mámy nic, byla bych na tom líp. Ale je fakt, že mě to nenapadlo, resp. brala jsem to tak, že se domů taky vracím - na některý víkend a na prázdniny, a že mi teda i máma koupí nějaké to jídlo a tak.

Můj partner v té době, ten nedostával fakt ani korunu - jeho otec se naštval, že šel na VŠ do Brna a ne do Prahy a vůbec... Fakt nic. Fakticky jsem ho živila z toho svého "nic". Pracoval mnohem méně, protože studoval medicínu a tolik času neměl. Pak ovšem umřela jeho máma, takže dostal sirotčí důchod a nějaké ty dávky, takže pak měl příjem od státu, ale otec mu opravdu celých 6 let studia neposlal ani korunu.

A přežili jsme, vystudovali, zvykli si, naučili se a končili jsme školu i s nějakým tím majetkem (nábytek, nádobí, vybavení, kola, hifi věž, já šicí stroj...) i s nějakými úsporami... Prvák byl nejhorší, to je bez diskuse. I jsme toho dost projeli, byť většinou vlakem nebo stopem, jezdili jsme na fesťáky, na hory...

Když musíš a chceš, tak si cestu najdeš. Ani na minutu ani jednoho z nás nenapadlo seknout se školou a pracovat na plný úvazek.

A byla nás spousta - stačí fakt na ty brigády chodit a s těmi lidmi se bavit a zjistíš, kolik si potřebují vydělat. Málokdo v té době brigádoval proto, aby měl na nějaký nadstandard, protože jeho rodiče pokryli všechny jeho náklady. A pokud ano, tak spíš na ty brigády nechodili... Spíš to bylo tak, že rodiče uhradili více či méně náklady nezbytné a na cokoli zbytného už se muselo máknout. A bylo to podle mě jenom dobře.