Já s tebou ve všem souhlasím...

Podle mě je třeba jim dát jednoznačně najevo, že tam ten váš senior není "odložený" a "do smrti". Holt, pokud to nejde po dobrém, tak případně formou stížnosti - lékař, primář, ředitel...

Oni jsou asi většinově zvyklí na to, že třeba ty seniory domů nikdo nechce nebo nemůže a tudíž "jsou rádi", že je jakž takž postaráno...

Mě bývalo zle i z místní interny, i z té místní LDN... Nevím, jestli se to někam posunulo, ale to je tak specifický svět, že o tom spíš pochybuju.

V zásadě je řešení přesun, jak já říkám, kamkoli jinam - jednou jsem se s naší obvoďačkou domluvila, že napíše radši žádanku na urologii, že na internu nechci ani zaboha... Jak říkám, sestřenka zvolila radši i tu psychiatrii...

Nebo holt "uplatit", tj. zaplatit ten nadstandard...

Chápu tě, já si tu šílenou bezmoc pamatuju i po těch 17 letech, nebo jak je to dlouho... včetně toho - přinesou tác s jídlem a neřeší, že se sám nenají... nabízela jsem, že si můžu v polední pauze odskočit z práce, nakrmit, dohlédnout... - no, naprostý nezájem, ba dokonce zákaz, že návštěvní hodiny jsou přece až od 15... Pomohl rozhovor s doktorkou (a bez diskuse určitá profese a peníze). ale až tak moc ne.