"Proč to vnímáte jako "trest" nebo tak něco? Kolem dětí skáčeme roky a kolem vlastních rodičů či prarodičů, když už je to potřeba, tak je to blbě?"

to mě mrzí, Dari, že sis z toho vyvodila zrovna tohle

vím o dvou ženách, které si při při péči o seniory (a zároveň dalšího blízkou osobu) sáhly fakt na dno...

je to kolikrát ženský úděl, na syny kupodivu není vyvinut takový tlak jako na dcery

k tomu prvnímu příběhu: nejstarší dcera, potom čtyři kluci, ona po celé dětství a dospívání byla chůvičkou pro brášky, potom vlastní rodina, 2 děti, na které byla prakticky sama, poté manžel těžká mrtvice, takže už ho opustit ani nemohla (o rozvod požádalo bylo, po té mrtvici to stáhla) a roky se o něj starala, potom se pár let starala o manžela i těžce nemocnou maminku - někdy brečela, že ten život vlastně žije stále v módu pečovatelka

upřímně, Vážní mi něco takového připomínají