Dari, u tebe mne vždycky znovu překvapí, jak málo dokážeš nahlédnout na věc z jiného než vlastního pohledu... že když tys to měla tak, mají to víceméně stejné i ostatní...
Tys pečovala v mládí v plné síle a zaměřená jedním směrem na prarodiče, žila jsi u nich a bylas vnučka...
To je dost jiné, než když jsi v tom sendvičovém postavení, řešíš děti i rodiče zároveň, řešíš své zdraví, tvoje pozice je méně laskavě vnímána (potomek či snacha/zeť) a máš vlastní domácnost (nejlépe dost daleko)... Když nevíš, jestli si vezmeš dřív volno na doktora s dítětem nebo na doktora s tchýní, a vlastní doktory odkládáš, protože už se cítíš v práci trapně...
Když senior ani nevidí důvod, abys pečovala, on je přece v pohodě, nic nechce... Každou péči vnímá jako útok na svou samostatnost, nechápe, proč by si měl teď vzít léky, když už si je přece vzal (nevzal)... Nebo naopak, proč mu nedovolíš si vzít léky, chceš ho zabít? vždyť on je ještě dnes neměl (měl)...
Tys byla na začátku svého dospělého života, neměla vlastní domácnost, tvůj život se teprve formoval, nemusela jsi se snažit skloubit dva rozjeté vlaky...