Dari, určitě tě ctí to, že dokážeš v takových situacích vyjít maximálně vstříc zaměstnancům. To klobouk dolů. Ale to je spíš výjimka.
Jinak tu asi nikdo nemluví o obětování se.
Ale je dobré uvědomit si, že to, co tu lidi řeší, není urvat se 1x za 2-3 týdny, ale spíš tak 3x týdně minimálně. A to ještě bez možnosti si půlku věcí plánovat předem, protože je nevíš.
Hodně seniorů v tomto věku si neumí říct o pomoc. Tudíž musíš být telepat. A neustále v pohotovosti. Pokud v tom jedeš X let, nemáš čas si odpočinout ani ty. Protože to leckdy ani není možné. Ve věku cca 50+, kdy máš doma ještě klidně dítě na ZŠ/SŠ, je toho hodně.
Určitě má tvůj příběh význam v tom, že se to může sejít dobře - hodně lidí kolem, spolupracující rodiče. Pokud má možnost u nich někdo bydlet a má celkem volné ruce a elán, je to zn.ideal. Ale většinou je to mnohem složitější konstelace a zamestnavatelé běžně vstříc nevychází.