Jo, moje tchyně ví, že na ní všechno visí, tak nám už preventivně volá, že ji něco bolí, tak ať jsme v pohotovosti se přestěhovat za tchánem (dementní, na vozíku, s cévkou). On už je nepohyblivý řadu let s občasnými výkyvy, ale jinak zdravý. Jezdíme tam skoro každý víkend a k tomu nárazově podle potřeby - dělali jsme rekonstrukci a úklid, pořád je třeba doprovázet k doktorům, vyfoukne se vozík, tchyně neumí zařídit vyhledání nového doktora a objednání, ale zaplatí podvodné firmě, voláme si denně, je třeba pořád něco. Děti máme 3 a nejmladší je ve školce. Jedno vnouče bylo dokonce uvolněno ze školy, aby doprovodilo babičku a dědu na vyšetření (tchyně neutáhne vozík, chodíme jak procesí).
Již několik let je to zátěž spíše mentální - zařizovat kdy kdo co (+ vlastní děti MŠ a ZŠ) a vůbec si nedovedu představit, že takto by to šlo ještě s tchyní, mými rodiči a strejdou (nikoho nemá, žije sám).
Babičky a dědečkové byli víceméně soběstační skoro až do konce, tam to bylo hlavně o doktorech, smlouvách, obveselení a občasná výpomoc. Oproti člověku, který je roky nepohyblivý a bez zvladatelného vyprazdňování a přemýšlení to byl čajíček.