Stará huso, moje babička měla taky vlastně dost těžký život - 4 sourozenci ve velmi chudé rodině, cítila se šikanovaná starší sestrou, v 15 šla z domova do služby, potom totální nasazení ve fabrice na výrobu munice, následně v 17 těhotenství, svatba, první roky život v malé chalupě dědových rodičů (který měl 5 sourozenců, ale někteří asi už nebyli doma), kde to bylo šílené, pak konečně vlastní byt, druhé dítě pak se závažnými komplikacemi po porodu, už pak nikdy nebyla zdravá, přidávaly se další a další potíže, byla v invalidním důchodu snad od 45 let. Což jí právě umožnilo se hodně starat hlavně o mě (starší sestřenice žily jinde, moji mladší sourozenci byli přijati do nových jeslí, já byla od roka do tří v podstatě s babičkou) a vyprávět. Ona to ale vypravovala s pozitivním závěrem, že vlastně všechno dopadlo dobře, má dědu (manžela), děti, vnoučata, nikdo nemá hlad, je mír, to svoje zdraví nijak nedramatizovala alespoň směrem ke mě a byla pozitivně naladěná, prestože nikam necestovala, v podstatě nic nenakupovala kromě jídla a základních potřeb do domácnosti, byla jsem u ní moc ráda, všechno s ní běželo hladce ...