"Já si své chyby uvědomuji"

Tohle je podle mě klíč k celému "problému".

Drtivá většina lidí si své "chyby" uvědomuje. Opravdu nepotřebuje, aby mu je okolí "otloukalo o hlavu".

Jasně, syn je mladý, takže ještě hledá svůj způsob komunikace, ovšem toto fakt není dobrý způsob... Pokud si to jen "testuje na rodičích", tak je to vlastně ten nejmenší problém, osobně bych to brala jako příznak puberty (jestli je matka/otec kráva/debil nebo líná nebo příliš akční nebo příliš... - to vlastně vyjde nastejno - něco si ten puberťák musí najít...). No a zvlášť pokud vás to vytočí, tak to je přece přesně to, co ten puberťák chce.

Kdyby ovšem takovým stylem komunikoval s lidmi cizími, stálo by to za pohovor.

(Já odlišuju vlastní dítě od puberty - u nás pubertu pojímáme jako třetí osobu, která s námi bohužel logicky musí nějakou dobu bydlet... Tj. když dítě ukazuje vysvědčení tátovi a pronáší u toho kvazilegrační pubertální hlášky a pubertálně se u toho tváří, tak fajn, ale - zajdi ještě za babičkou a tu pubertu prosím nechej tady... a jo, dokáže vysvědčení odprezentovat babičce zcela standardním způsobem...)


(předpokládám, že vám nevrací váš způsob komunikace, tj. že podobně jste mu v jeho dětství nepředkládali jeho nedostatky v rámci "výchovy")