Ropu, já ti (i ostatním) rozumím, naprosto, ale na rovinu - já potřebuju, aby se mnou teenager mluvil, abych měla přehled o tom, co ve škole, co kámoši, jak spí, co si myslí, co sleduje na netu, co jím rezonuje... U dcery je to jednoduché, ta má svých odpoledních 5tis.slov vyhrazených pro rodiče, ta vykecá i to, co neví

Ale syn, ten se umí uzavřít do sebe, když se se svými moudry necítí doceněn a budu nějakou dobu vědět houby, co se v něm děje...A z toho já mám strach, posledně s incely a manosférou jsem se vyděsily na max. A já potřebuju, aby se vedle mě a mm volně vyjadřoval, klidně plácal páté přes deváté, ale abych měla přehled Je mu sice 18, ale je spíš trošku méně zralý (a má na to plné právo), já ho tedy raději nechávám "moudře" žvanit. On si stejně svými názory na můj nedokonalý život tříbí svůj vlastní pohled na svět, jsme s mm jeho tréninkový materiál, no

PS: už se párkrát stalo, že měl fakt docela pravdu, až mě to trochu naštvalo.

Nepohodli jsme se třeba na téma "sledovat dění na Ukrajině denně?". Já to tak dlouho dělala, on mi předhodil, že mi je z toho pak mizerně. Já vrčela, že nebudu ignorant přeci. On se posmíval, ať se potom nedivím, že jsem večer unavená. Ale já jsem z toho fakt někdy večer zdrcená a potřebovala bych ještě energii na jiné, pro mě dobré věci. Kde je ta rovnováha?