Čumčo, ta rovnováha je tam, kdy to sice průběžně sleduješ, ale kdy tě to úplně takhle nedrtí. Nejsi ignorant jen proto, že denně nesleduješ něco, s čím v podstatě ty sama nemůžeš nic udělat...
A co se týká syna, tak tě naprosto chápu, taky potřebuju, aby s námi syn mluvil a abych měla trochu ponětí, co se mu honí hlavou...i když je většina jeho hovorů o vlacích a věcech s nimi souvisejících s často má člověk pocit, že o ničem jiném ani mluvit neumí, ale občas při tom vyplavou i jiné věci a myšlenky...na podzim jsem se třeba nechala ukolébat tím, že to asi ve škole jde všechno hladce, když se o ničem moc nezmiňuje a na všechno odpovídá, že dobrý...a říkala jsem si, že asi nemá co řešit, jenže on to tak nějak maskoval a dusil v sobě, až to pak vybublalo na povrch a nestačili jsme se divit a celé další pololetí se z toho dostával. Příští rok mu sice taky bude 18, ale taky není přiměřeně zralý a asi ještě nějakou dobu nebude...