NO, tak začni těmi praktickými věcmi... Jaká pošta a banka? Na poštu existuje zákaznická kartička - lze zažádat on-line - pak doporučené dopisy (kromě do vlastních rukou) může vyzvednout kdokoli s tou kartičkou. Totéž banka - dispoziční oprávnění, přístup do internetbankingu, případně i platební karta ... Generální plnou moc na jednání na úřadech atd. (při jedné návštěvě pošty tchyně ověří na tom podpis)... (jinak samozřejmě toto se pochopitelně dá i mimo běžnou pracovní dobu v zaměstnání vyřídit, stejně jako jiné úřady).

A termíny u lékařů opravdu není nutné si nechat "diktovat" - doba fakt už není jako v Nemocnici na kraji města "v úterý v 7:30. Můžete? Ne. Tak si to musíte zařídt tak, abyste mohl."

Spojit např. kontroly těch, kteří jsou ve stejném zařízení. My, na vesnici to máme snazší, protože je tu jedna nemocnice, kde jsou tyto odborné ambulance koncentrované, ale třeba taky něco máte pospolu... Když už si beru den volna, můžu oběhnout třeba 2-3 současně.

Interna - kardiologie - diabetologie - to určitě není důvod víc než 1x3 měsíce. Psychiatrie? Tak jestli nemá nějakou psychózu, ale jen nějakou běžnou stařeckou demenci nebo tak něco, tak co by na ní vykoukali? Že se to časem přirozeně a postupně zhoršuje?

Není to mladý člověk, u kterého lze očekávat nějaké vyléčení (u čehokoli), jde jen o udržovací léčbu doživotních chronických a předpokládám u seniorů běžných potíží. Je třeba se těch lékařů opravdu zeptat, jak často je opravdu nutné ji tam tahat, tj. na jak dlouho dopředu je prostě možné ty léky předepsat.

Zubař a spol - to většina lidí (i těch, co mají děti) často mají zubaře stejného a chodí tam hromadně, ani v mládí se nechceš (třeba ségra se 3 dětma) uvolňovat z práce tolikrát, tak se objedná celá rodina (my tak chodíme třeba na zubní hygienu) a vezme se to při jednom...

Nebo přesně, jako to dělají pracující s dětma - na dobu školních prázdnin atd.

Proč by proboha 80ti letý senior musel tři týdny denně vysedávat po doktorech? Co s ním jako ti doktoři vymyslí? Primárně bych se domluvila s praktickou, na sestavení nějakého racionálního plánu péče. Co se může udělat najednou u praktika (měření tlaku, odběr krve - do jakých všech laborek - na jaká konkrétní vyšetření poslat...), jaké všechny léky může předepsat přímo... Pak postupně u jednotlivých těch odborných lékařů - co opravdu je nezbytné (klidně i za cenu reverzu - oni se samozřejmě kryjí, že aby to nebylo zanedbání péče)- vzít to racionálně - jasně tchyně už má tento věk, ja na tom tak a tak, zázraky nečekáme, preferujeme spíš klid než zatěžování vyšetřeními..., co s tím...

Právě to, že je teď máte oběhnout všechny, je dobrá příležitost začít to nastavovat "jinak".

Lékaři nejsou Bohové a jejich slovo není zákon. Drtivá většina z nich jistě budou rozumní lidé a domluva s nimi jistě bude možná.