Vážný, sleduju tvoje příspěvky a rozumím ti, je to ale o tom, jak vy si to nastavíte. Když jsme 27/7 pečovali o tchána s Alzheimerem, chodili s s manželem do práce (já díkybohu některé dny v týdnu HO), děti viděly, že potřebujeme pomoc a zapojily se (jo,jedno studovalo VŠ 120 km od domu, druhému ještě nebylo 18). Oba vymysleli (možná že mladší s pomocí staršího sourozence),jak nám účinně ulevit (každý jedno odpoledne v týdnu a jak jsme byli rádi).Student VŠ nyní osamělé tchýni pravidelně volá a bere si na starost babičku informovat/dotlačit, kam je potřeba (příp. po dohodě zajistí rovnou objednání k dr. apod.). Mladší dítě babičce dělá přítele na telefonu, příp. zaskočí osobně, když je nějaký technický problém (telefon, topení, TV).
Tchýně je polymorbidní, křehká osmdesátnice - lékařů má nepočítaně, respektuje, že objednává ten, kdo zajišťuje doprovod (a že u nás je to o dojezdové vzdálenosti 20-60 km).
Zkuste děti požádat o pomoc, vím, jak uleví i jen to, že s babičkou dojedná všechny potřebnosti a okolnosti a k lékaři ji objedná někdo jiný (i když tam jedu já),ale mentální kapacitu mi to uvolní.