No jasně, ale nemůžeš ty lidi (až do paliativní doby nechat běhat s glykemií 12+ a bez léků na tlak a na srdce). No a její praktička samozřejmě ví, že má internistku a diabetoložku a kardioložku, takže to ona nepíše. A každou odbornost jinde. Něco v centru Prahy, něco na středisku, něco v bývalé železniční nemocnici...

Zubaře máme každý jiného, já s manželkou v placeném zdravotním zařízení, co jsem podědil z korporace. Ale je to rok od roku horší a dražší, tak brzo budeme hledat nové doktory.

Ona má naší původní zubařku, která byla už v mém mládí stará jak hnědé uhlí, musí jí být k 80 letům a furt ordinuje, i když jen na půl úvazku. Když jsme od ní odešli, tak nám kdekdo musel opravovat její práci.

Jinak si naplánovala všechny věci na 14 dní co je žena v Praze o dovolené a kdy nemá letní provoz ("vždyť je toho jen 5 vyšetření"). Včera selhal špatně přidělaný čip na ruku manželce a skoro se sesypala, že bude muset brzo ráno zpět k diabetoložce. A taky má během těch deseti dnů asi 6 vyšetření. No a před létem si zablokovala záda, byla skoro 14 dní doma a skoro nevstala. Rehabilitační v našem zařízení ji napsala rehabilitace na každý den = každý den zaparkovat v centru a být tam mezi 7-8h. Říkala, že si myslela, že něco zvládne doma o prázdninách, že tu má spoustu restů.... A prd.

Ono toho bylo na ženu letos moc. Jednak jí umřel táta, prakticky v náručí, týden o něj pečovala v rámci domácího hospicu, píchala mu morfium atd. Já mezitím dělal ty papíry kolem hospicu, kolem PnP, aby mohla u nich parkovat, ...

Do jara jim rekonstruovali školku, která měla být hotová o prázdninách. V létě a ještě jednou špatně přikryli otevřenou střechu a školku protopila průtrž mračen. Takže se učilo jen ve 2 třídách a jedné vypůjčené z jiné školky, čili ve třídách bylo kolem 40 dětí. A samozřejmě všechno, jídelna atd. bylo jinak...

Do toho se jí hádají kolegyně učitelky na třídě.

Do toho jí nastoupila menopauza (ona to ani neví, má před 6 lety kvůli rakovině hysterektomii, ale ponechali jí ovaria, čili nenastalo to hned) - a je silnější, takže měla ještě léta dost hormonů.

Do toho se tchýně skoro sesypala, bylo třeba ji přesvědčit, že AD a psychiatr neznamená, že je blázen. A stejně už je zase nebere.

A teď tchýně čeká, že když se jí nemohla věnovat přes rok (vždyť jsi jenom asistentkou...) tak se jí bude věnovat teď. A vzhledem k tomu, že si kvůli MŠ nemůžeme vybrat dovolenou jindy a oba máme 6t (u nás v práci k 5t přidali 5 dní variabilního volna a udělali z toho 6t), tak jsme 7+7+14 dní na dovče mimo Prahu, což je pro nás (i vzhledem k množství léků, zdravotních pomůcek atd., co s námi musí cestovat, dost opruz). Ať jedeme na víkend, nebo na týden, tak furt máme víceméně stejně věcí (i kvůli variabilitě počasí).

Máme po krásné dovolené v Polsku, ale přeci jen cesta autem 600 a zase zpět už taky nenabíjí silou. Aspoň jsme se vyhnuli black-outu. Ale zase jsme seděli na internetu a snažili se dovolat tchýni... Nikdo nevěděl, jestli do bude trvat 2h nebo 2d.

Taky nám krátce před odjezdem umřelo jedno morče a bylo třeba zajistit péči aspoň o druhé. A obě děti mají partnery s výraznou alergií na morčata... Takže k nim ne, a navíc měly obě dovolenou. Nakonec pomohl kamarád.