Přidat odpověď
Vážný, ano, máte toho naloženo mnoho... na druhou stranu tento náhled vám nijak nepřidá... když si takhle sepíšu všechny "hrůzy", které aktuálně řeším a začnu si sama rovnat, jak se to nedá zvládnout, nejspíš se zhroutím a neudělám nic...
upřímně ve svém sendvičovém tlaku jsem zakázala podobné souhrny a řešíme všechno postupně, krok po kroku... já vím, že z dlouhodobého hlediska to není dobré, ale v tuhle chvíli mi to pomáhá přežít...
takže všechno řadím do časové osy, mysl nechám zaobírat se jen následnou akcí a na pozadí jen udržuju časovou posloupnost (ta je primární), nic nepřeskakuju a soustředím se max na dva kroky dopředu...
tedy pro ilustraci - vytěsním přípravu na podání žádosti o zbavení tchýně svéprávnosti, aktuálně se soustředím na to, že ji v sobotu navštívíme na oddělení následné péče, a pak zajedeme k ní domů obstarat kytky a vybrat schránku, a pak naplánujeme další návštěvu... u syna se soustředím na to, aby dnes zavolal podnikové doktorce a zítra jel na z. prohlídku ke své doktorce (konečně jsme ho dokopali k brigádě), naopak vypouštím další kroky...
už jen ta časová osa hodně věcí vyřeší, vidím kde mohu něco pospojovat a kde mohu něco delegovat, když to neukotvím do času, nenapadne mě, že to nemusím být já, kdo to vyřídí...
mám tedy velkou výhodu v tom, že mám muže velmi zdatného v nezapomínání důležitých věcí, společně jsme v tomhle opravdu dobrý tým - já ho držím aby nepřeskakoval a on mne, abych nevynechala...
a pak je VELMI důležité si připustit, že nejsem Atlas a opravdu nedržím tíhu světa na svých bedrech a nejsem zodpovědná za ostatní lidi (jestliže je švagr naprosto nepoužitelný, holt ho vyřadím ze svých plánů, ale nebudu se už zaobírat tím, jak je nepoužitelný a jak by se mi hodilo, kdyby nebyl, nebudu si "zasírat hlavu" tím, co nezměním - ve vašem případě nějaké neshody kolegyň a podobně - jasně, člověku to nepřidá, ale holt to musí vytěsnit)
Předchozí