ještě by byl zajímavý ten pohled "opečovávaných" dětí.

Mám pocit, že mě chtěli rodiče až dost opečovávat, tak jsem od 18 jezdila stopem po Balkáně, pobývala v zahraničí (spořiví rodiče mi tam nevolali aby neutratili), brzy se vdala (chudák otec kvůli tomu přišel o nějaký příspěvek od zaměstnavatele - cca 3000 ročně). Oni tu péči nemysleli zle, ale prostě byla to pro mě zátěž tu jejich "pomoc" furt odmítat, u nich NE nic neznamená. A "pomáhat" - kecat nám do života chtějí furt, neustále nám hrnou nějaké obnošené šatstvo, radí, co máme vidět o dovolené, informují o slevách, dávají zlevněné jídlo a různé nevyžádané náhodné dary...
Pomoc se dřevem či sekáním jim musíme vyloženě nutit, tam je zas ale problém, že se nepoužije klín ale sekera a tak to být nemá...

Já třeba souhlasím s tím, že se mladí soustředí víc na své životy než na časté setkávání s rodiči - což ale nevylučuje výpomoc se seniory, naopak - je to důležitější a děti pak můžou být bráni více partnersky. Teoreticky.