Ropucho, vidíš, a já si myslím, že Vážní nemají úplně běžnou konstelaci. Už jen tím, že měli obě děti vysoce náročné v dlouhodobém měřítku. K tomu jejich vlastní nikoliv drobné choroby. Prostě oboustranná únava materiálu dělá hodně. Samozřejmě lze se bavit o míře péče a podobně. Ale ta zátěž fyzická, psychická a finanční je dlouhodobě obrovská. Pokud k tomu nemá člověk od přírody nadělenou fakt obrovsky silnou vůli a určitou " otužilost", tak cesta z celkového zahlcení vším je hrozně těžká.
Já třeba taky nemám tu fyzickou a mentální statečnost a sílu. A i když racionálně velice dobře umím posoudit některé své emoce a problémy jako nikoliv tragické, Emočně mě to nezachrání. A vyčerpává mě to děsně. A to jsem nikdy neřešila ani polovinu takových starostí s 1 potomkem, jako oni s dvěmi. A pokud se fyzicky necítím dobře, psychicky mě to taky pokládá. Stačí déle trvající viroza.

A musím teda ale říct, že vlastně Vážného uznávám za tu otevřenost. A taky si vybavuju určitý kontext toho, že sám měl nesmírně atypické dětštví. Matka i otec hodně ...jiní. On prostě v některých věcech neví. Hledá tu cestu přes nějaké pokyny a autority, protože intuitivně nemá na co navázat. Tak nějak si to vybavuji. Tam se potom i ty děti a rodiče řeší složitě.

A vlastně v době, kdy se jim začaly uvolňovat ruce s dětmi, pečoval už Vážný složitě o svou matku a zároveň už měl sám dost vážné zdravotní problémy. O manželce ani nehovořím.