To jsme u našich starých, dnes již zemřelých příbuzných řešilo taky, prababička se odmítla stěhovat k nám, ale nedaleko byl dům s pečovatelskou službou...
U nás byli všichni senioři odmítači všeho kromě přímé péče jen některých příbuzných. Od některých nebyli ochotni výpomoc přijmout, takže tím se víc zatížili jiní. Babička si i odhlásila dovážku obědů, že dělají málo slané brambory...
Druhá babička zas u sebe denně z rodiny někoho měla (já na mateřský, teta nezaměstnaná, další členové 1x týdně...), furt jí bylo všechno málo. Za rohem bylo nějaké seniorcentrum s kávičkou zdarma, nechtěla tam ani s naším doprovodem. celá čtvrť starých lidí, seniorcentrum se zrušilo, protože tam nikdo nechodil.
Teta třeba fakt hodně pomáhala, aby staří sehnili v humusu (zkažené, plesnivé jídlo v ledničce, atd.) a bylo to přijímáno stylem "ta nám poleze i do hrobu". U prabáby tohle nebylo, tak si odtamtud každý dovezl průjem...

Teď řešíme u tchyně, - švára jim vytřídil asi 30 bund, že tchánovi na vozíku 15 bund stačí. Do bytu zavaleného věcmi se špatně s vozíkem vejdou. Opět řešil zkažené a plesnivé jídlo v ledničce - tchyně ho pomlouvá, že se k nim chodí hlavně najíst toho jídla.

Soucítím se všem, kdo podobné věci řeší. Sama sebe učím se tím mentálně furt nezabývat, ale prostě člověk musí být v pohotovosti nejen kvůli vlastním dětem (MŠ, ZŠ).