Babi, pro mě je tahle diskuse strašně .... bolavá. Ta určitá nemilosrdnost, tvrdost.
Termix mi psala (nebyl čas odpovídat), že jsem zvládla něco.... No, ale taky vím, jak mi bylo. Jak jsem se cítila dlouhodobě (nespala, byla na kraji panických atak, neměla jsem emoční a duševní kapacitu na cokoliv včetně prostých úkonů v práci a domácnosti atd.). A to jsem mladší, ve výrazně lepším fyzickém a zdravotním stavu, s velice dobře fungujícím mužem a bez finančních starostí. S jedním dítětem, které mi sice dalo zabrat, ale NEMÁ žádné vážné choroby a nemělo žádné vážné choroby, které by ovlivňovaly xy let základní fungování rodiny (ve smyslu nemohu do práce, nejde to, nevyspím se, máme málo peněz atd).
Takže si umím asi s veškerou pokorou představit tu setrvalou únavu, přes kterou ale oba dva Vážní pořád fungují. Makají. O babičku pečují. Pečovali o tchána. O druhou babičku. A před tím o nemocné děti. Jako do háje, podle mě toho zvládli sakra hodně. A že jsou dlouhodobě zahlceni a bez odstupu, to je taky logický.
Nějak mi tu chybí elementární empatie. Sorry, ženy.