Kdybych to nelíčil jak detektivku, četl by to někdo?

Vůbec váhám zda nezačít někde na blog dávat paměti:
- Třeba jak jsem v dětství mejdlem prorazil vztekle umyvadlo a moje mamka i můj syn prošli vztekle stejnými prosklenými dveřmi od pokoje, když tam byly za trest.
- Jak se v práci spalo v certifikované bezpečnostní místnosti.
- Jak mne zamknuli na víkend v práci.
- Jak jsem v Belgii přelézal v obleku plot od zákazníka a na druhé straně stál tmavý taxikář a trochu se divil.
- Jak jsem měl v Paříži kolaps, v Aténách pneumonii a v Lisabonu Růži v noze. Doplněno o zubní ošetření v Lipsku a kolaps mezi Štýrským Hradcem a Mariborem...
- Jak se pak kamarád doktor a IŤák bál se mnou létat a co se stalo, když začali v letadle hledat doktora. Jak jsme nouzově přistávali v Calgary místo v Seattle.
- Jak jsem se ztratil na JFK v New Yorku na přestupu a pak si prohlédl Ground Zero v noci.
- Jak si dcera nikdy nezlomila ruku, proč jsme měli pády řešit injekcí a když si ji nakonec zlomila, tak jsme jí už nevěřili.
- ADHáĎátko. Drcání hlavičkou přes prahy, padání po hlavě z postýlky, drž a nepust - dokud neusne, batole vylezlo k otevřenému oknu, mazlilo se se žehličkou, cucalo přístrojový kabel a vrnělo. Předškolák lezl po nábytku a ze dne na den připustil, že není mašinka, ale skromně si zvolil roli prezidenta země mašinek se státním svátkem 29.X. (Aby na něj nezapomenul...) Jak ADHD děti ze speciální třídy jeli na školku v přírodě, aneb Brownův pohyb při čekání na autobus. Jak pak zachránil topící se sestru.
- Nejdřív do zvláštní školy, pak na 8letý gympl...
- Druhý pád s otřesem mozku na parkety a kdy už nás chirurgie předá OSPODu.
- Ostatně, boj s OSPODem o příspěvek na péči. Stará posudková doktorka, úřednice neschopná vést spis. Jak to dopadlo a po řadě let při psaní odvolání kamarádce s těžce autistickým synem zděšení - ta dr.je tam furt. Neměla by už být objektem posuzování, spíš než subjektem?
- Krásy Lisabonu
- Nejdelší projekty v IT...