No, já jsem zvyklá šetřit na denních věcech - takže pečivo, jogurty atd. kupuju s oblibou "v akci".

Ale pak jdu a koupím třeba .... letenky za 45 000 Kč...

Jsou věci, na kterých prostě nešetřím - z principu (dítě) nebo toho nejsem schopná/k tomu ochotná (třeba moje koupelny).

My to náhodou máme spravedlivě podělené - muž nakupuje s oblibou hmotné věci - jako oblečení, spotřebiče, sportovní vybavení (a já to dávno neřeším, proč a za kolik a proč za tak moc...) a já utrácím za nehmotné věci (vstupenky, rovnátka pro dítě, školné, cestování) a za vylepšování domácnosti/zahrady ... a taky od něj (naštěstí) neslyším, proč za tolik.

Muž má specifický smysl pro finanční "spravedlnost", takže s oblibou přehazuje peníze ze svého trezoru do mého a pak se mi to snaží "vysvětlit" (já jsem platil to a to a ty to, tak jsem ti dal tolik peněz, jako půlku z toho, co... ). Já to někdy odkývu a někdy (když je ta jeho konstrukce moc složitá), tak mu řeknu, že ať mi to ani neříká...

Prostě - já bych dětem tak drahý mobil nikdy nekoupila a on by zas v životě nenechal v zahradnictví tolik, co já (nebo za splachovací tlačítko) Já koukám na cenovky v supermarketu, to on naprosto vůbec a nikdy. On je posedlý novými spotřebiči, já to prostě mám, dokud to slouží (nebo dokud od něj nedostanu nový). Jsme fakt extrémně rozdílní.

Myslím, že je fajn, že si to navzájem nevyčítáme. Po těch letech se prostě známe, takže já jen mávnu rukou (a v duchu si pomyslím, no jo no, co už s ním naděláš)... On si o mě nejspíš myslí to samý.