Půlko, souhlas.

Jsem JÁ a tím to končí. Ostatní věci jsou šum okolo.

Mmch "jsem to, co poskytuji" vnímám silně negativně. Četla jsem nedávno článek, jak byl někdo na pohřbu ženě a poslouchal smuteční řeči jejích členů rodiny. A VŠECHNY byly na téma "co mi maminka poskytovala", "čím posloužila komunitě", "komu svojí neplacenou prací dělala život jednodušší", "jak všem navařila" a v podstatě všichni mluvili o sobě a svých výkonech a ta žena byla všude vedlejší pomocnice, která podpírala všechny okolo sebe k těm JEJICH úspěchům. Nepadlo slovo o tom, co ta žena byla zač. Co měla ráda. Co pro ni bylo důležité. Jaká byla ona sama v kontextu, kdy zrovna "neposkytovala jiným". A to je moje noční můra. Být definována jako něčí berlička. Být redukována na prostředek k něčímu cíli. To bych být nechtěla.