Ropucho mě baví hrozně moc věcí a mám pocit, že na to, že v podstatě můžu dělat co chci, jsem přišla strašně pozdě. Ale jinak jsem excelentní prokrastinátor (aktuálně mi chybí tak 2 hodiny k odevzdání práce, na které jsem dělala třeba 70 hodin, měla být odevzdaná ve středu a vím, že zítra v pět ráno prostě musí být nahraná v systému. Takže si kus víkendu povídám tady s váma, včerejšek jsem různě strávila s vnoučaty - trh s dcerou a nučkou, bazén se synem a kluky, večerní grilování s nejmladším a jeho přáteli, dneska jsem vstávala skoro v 11, teda dvě hodiny už jsem si v posteli četla, připravila jsem 3 druhy snídaně, zorganizovala nákup pingpongového stolu a diskutujeme ne/pořízení malého bazénu, když na velký nemáme. Aktuálně řešíme, jestli se přeci jen nevydáme do Prahy na koncert. A já budu zase ve tři ráno dodělávat něco, co mohlo být dávno hotový). Dřív jsem se za tyhle výpadky nenáviděla, dneska je beru jako spoustu dalších věcí, které neovlivním - jako počasí. Můžu se na něj připravit, vzít si pláštěnu a pak napravit škody. Plus teda se musím občas uzemňovat a odpočívat řízeně, nemám jinou klapku, než že když se mi opravdu začne chtít spát, mám tak 3 minuty abych našla místo, kde se složím a když jsem dlouhodobě přetažená, přestanou mi fungovat záda, tělo mne donutí odpočívat, protože se nemůžu hýbat. Ale učím se se sebou vycházet, už skoro 60 let)