Vyjádřila bych mu podporu, také si říkám co za strašnou matku jsem a co jsem udělala tak špatně, že dítě o sobě pohybuje. Sama jsem si kolikrát říkala, že bych byla raději chlap. V tomto věku jsou děti citlivé na změny, konec konců četla jsem v článku od jedné doktorky, že se chlapec zhroutil z toho když zjistili, že už bude muset celý život pracovat. Určitě bych synovi řekla že by bylo dobré se jít poradit a i ty bež. Bohužel chlapy bývají v tomto strašně radikální, takže počkat se sdělením a spíš řešit pocity dítě tak, že ho podporuješ a miluješ, zkusit najít tu terapii. Ps dej tomu čas opravdu to někdy pomůže.