Knedlo, stredoslovanská postava je jiná než třeba asijská. Je tu určitě spousta velkých lidí všemi směry, stejně tak je tu spousta hubených či vysportovaných.
Já teď byla na dovolené v daleké východní Asii, v zemi, kde jsem čekala samé hubeňoury, a byla jsem překvapená, kolik tlustých mají i tam. A to jedí hodně ryb a hodně rýže. Překvapilo mě, že se tam téměř nedaly koupit sýry ani ovoce či zelenina. Byli jsme i v supermarketech a opravdu ovozel jakoby tam vůbec nebyl. Na tohle jsme se těšili zpátky domů.

Já poctivě četla zdejší diskuse a hodně jsem se zamyslela nad svým vztahem k jídlu. Ten je totálně nezdravý. Já si pořád pamatuju, co to je mít opravdový hlad, a pořád mám ten vnitřní pocit, je jídlo, musím jíst, protože co když zase nebude. Což je nesmysl. Moje děti to už mají jinak, jídlo je doma pořád.
Mám i uvnitř pocit, že musím nakrmit celý svět. Změnit myšlení je můj základ. No a potom nastavit si vůbec časy jídla. Často hladovím, protože nemám čas jíst. A když mám čas, tak mám kolikrát tak šílený hlad, že toho sním hodně.
Me toho opravdu hodně, na co se musím zaměřit.
Já chci zhubnout 15 kg. Není to nemožné a jsem velmi motivovaná. Kalorické tabulky mám ve verzi premium, mám dny, kdy píšu všechno a pak dny, kdy nic. Demotivující je, že třeba úbytek není kolikrát žádný a to se fakt snažím.

Kdyby tu byl ale nějaký parťák, co potřebuje zhubnout jako já, založila jsem na Fcb uzavřenou skupinu Rodina hubne. Když se ke mně někdo přidá a budu tak mít bič nad sebou, budu ráda. Tady o hubnoucích procesech si připadám příliš "nahá". Neumím to líp popsat.
Každopádně od pátku, kdy jsem se rozhodla znovu, že fakt musím pohnout, jinak to do února nestihnu, jsem o půl kg lehčí. Nic moc to neznamená, ale nalilo mi to pozitivnost do těla.