vzpomínám na sestřenici, je asi o 15 let starší než já. Na fotkách jako malá vypadá normálně, od puberty šílené tlustý nohy, mnohem víc než já. A protože lipedémový tuk většinou bolí, tak se vlastně od puberty člověk vyhýbá většímu pohybu. Jakýkoliv úder znamená modřiny, který se blbě hojí, a bolí. Takže pohyb není zrovna oblíbenou součástí života. A tak se přidala obezita, protože bez pohybu a bez jakékoliv rady a spolupráce s lékaři si s tím fakt neporadí. Ona má lipedém i na pažích, já teda taky, ale zdaleka menší než ona. A když má člověk tlustý nohy i paže, tak se nikdo nedívá na hrudník, ani u těch hubenějších jako jsem já. K lipedému se přidává často zadržování vody, lymfedén, no a to už je teprve průser.
Já naštěstí vodu zadrženou nemám, nemusím mít všechno. A jsem i přes lipedém hodně pohyblivá. Vydržím hodně chodit, hodně pohybu, mám výdrž i přes značný nárůst váhy.
Jinak lipedemičky jsou často hypermobilní,a ty hyper ohebný klouby mají také problém unést takovou váhu a objem.
Je to docela komplikovaný problém.

A když se k tomu přidá všeobecný pohled na obezitu, jsou vůli, neúspěšný pokusy o hubnutí jakoukoliv dietou nebo cvičením, tak je to slušný podklad pro deprese.
Antidepresiva zhorší ukládání tuků...
Obézní člověk hůř spí, zase to zhorší ukládání tuků.
A dobrá rada lékaře na zmenšení množství jídla vedou k podvýživě. Zase se ukládá víc tuků.
Jakákýliv výkyv hormonů to zhorší, takže každý měsíc, samozřejmě těhotenství a menopauza.

A tak se léčí spousta věcí, který by se léčit vůbec nemusely, protože by nebyly, kdyby někdo hned na začátku v pubertě poznal lipedém a začal léčit ten.