Když jsem se nastěhovali do bytu, bylo tam dost klíčů. Možná jsme používali klíč na záchodě, ostatní určitě ne. Když si starší dítě začalo stoupat, všechny klíče jsem vyndala a schovala. Před pár lety mě napadlo, že bych mohla najít a vrátit klíč na záchod, udělala jsem to, ale stejně se nikdo nezamyká, ono to teda taky jde blbě (asi se trochu hnula futra). V koupelně se nezamykáme a někdy si tam lezeme, i když je "obsazeno" - k umyvadlu se vejdou dvě osoby, pokud je někdo ve vaně, tak je přijatelné, aby si další čistil zuby, dcera si se mnou v koupelně docela ráda povídá (třeba jsem ve vaně a ona si tvoří něco s pletí nebo opravdu jen stojí a mluvíme). Nestydíme se před sebou natolik, že by nebylo možné vlézt někam, kde je druhý svlečený, tedy kromě záchodu - tam jsem naopak nebrala děti ani jako malé a dveře si zavírala, prostě věděly, že když jde maminka na záchod, zase za chvíli se zase vrátí. My se s manželem moc nezavíráme ani v ložnici, je malá, takže kvůli kyslíku. Ale dětský pokoj je na úplně druhé straně bytu, i když byly děti malé, vždycky jsme slyšeli, pokud capaly směrem k nám a teď jako velké už necapají, na rozdíl od WC se nestává, že by nečekaně vstoupily. Já jim do pokoje často nosím věci (čisté oblečení, různé předměty, co "zapomněly" v jiných částech bytu), pokud mají zavřeno (málokdy), snažím se klepat, ale dost často mě se sluchátky na uších nikdo neslyší