já pořád přemýšlím, jak by bylo mně, jak moc by se do mě vtisklo, že podle mámy jsem neúspěšná/nevydařená - zvládla jsem "jen" méně náročnou vš, vydělám jen na svůj život, nájem, příp. auto - což je prý jaksi málo., kdybych už aspoň měla stálého partnera...

někoho tohle sráží hodně, uznání rodiče je pro něj velmi důležité, někdo dokáže rodiče poslat, kde slunce nesvítí, a pustí jeho kritiku hned z hlavy Někdo citlivější to ale opravdu přijme jako danost, "já asi opravdu nemám výsledky, ujíždí mi vlak" a dívá se na sebe optikou kritického rodiče - tohle může ničit život