Přijde mi důležité, že s tím nápadem přišel manžel - co dcera, chce to vůbec? Nechce být náhodou už sama za sebe, i za tu cenu, že je "chudá umělkyně"? Možná jsem to posunula, ale třeba je to spíše vaše přání, aby měla vlastní byt, třeba je aktuálně raději v nájmu, těžko říct. Obecně - máme všichni spoustu předpokladů o tom, jak se má žít (a sami bychom to tak pro sebe a své nejbližší chtěli), ale mě přijde důležité, že se dcera chtěla evidentně osamostatnit a vlastně to zvládá, i když je to náročné.
Přijít s nabídkou, že jí případně vypomůžete, je zcela jiné, než že jí byt koupíte a sami se zadlužíte. A možná si časem najde někoho, s kým ten byt sama zvládne (resp. tu hypotéku). Já si třeba své soukromí v určité době svého života před rodiči hodně držela stranou, a to hlavně proto, že jsem si do života nechtěla nikým nechat mluvit. Může (ale nemusí) se to časem změnit a nemusí to být o tom, že jste špatní rodiče nebo jste něco udělali blbě. Možná i naopak - už to chce zvládat sama a vlastně to dává.