Ropu, to je mi líto, bylo to potom doma už lepší? Rozběhlo se kojení? Miminko bylo v pohodě?

Je zvláštní, já věděla, že to celé bude bez příkras, tělesné pochody a vyčerpání...nejrizikovější proměnnou jsem byla já (tak jsem to cítila), ulevilo se mi, že neselhávám. Neměla jsem jednu jedinou romantickou představu jak v slzách dojetí držím miminko, takže jsem nemohla být ani zklamaná

Edit: znám z vyprávění, že jedna paní byla s horečkami v nemocnici dva týdny, miminko po pár dnech propustili, dali tatínkovi, ten si ho odvezl na kolej (byli studující manželé, měli povoleno bydlet společně), naučil se vyvářet flaštičky, přebalovat a tak