Osobně si také myslím, že na pořizování bydlení dítěti v jeho 30 letech je už celkem pozdě... Je vám tedy jistě přes 50 ,možná přes 55... Za jakých podmínek byste ještě dostali hypotéku (na jakou dobu, jaká by byla splátka) - jak byste to utáhli?

Velkému synovi jsme koupili byt (napsaný tedy na muže) v jeho nějakých 22 letech, rovnou se tam (po rekonstrukci) odstěhoval (z dětského pokojíku)... Studoval VŠ a muž (dle mě správně) usoudil, že než mu platit nájem, tak radši hypotéku - ještě byly nizoučké úroky, fakt to stálo za to.

Malému synovi zase na mě taky už teď (taky tedy na hypotéku, kterou budou pár let splácet nájemníci, pak se do něj třeba taky přestěhuje, nebo ho můžeme taky dál pronajímat a z toho pak platit synovi bydlení, kdyby šel na VŠ do jiného města).

My máme bydlení zajištěné, takže není problém tu hypotéku(y) si vzít, stejně bychom ty volné peníze museli někam investovat. Byty jsou ale psané na nás, dostanou je třeba časem nebo taky nikdy, to se ještě uvidí.

Myslím si, že je fajn, když rodina dětem s bydlením pomůže - ale to může mít spoustu forem, nejen koupit byt...

Posuzovat způsob života dospělého dítěte - tomu bych se také bránila, jak píšou ostatní holky... Fakt není jediná správná cesta nebo forma. Někdo bydlí celý život v nájmu, protože prostě hypotéku nechce. Nebo čeká, až si najde chlapa - ten už klidně může mít svoje bydlení nebo si pak tu hypotéku vezmou... U nás na vesnici často rodiny darují mladým pozemek a mladí si tam pak za své (hypotéku) postaví...

Splácet hypotéku za své 30ti leté (bezdětné) pracující dítě, no to by mi mohlo.... Velký syn teď dostudoval VŠ, od 1.9. je v první opravdové práci, takže fakt doufám, že příští měsíc už si (z první výplaty) bude platit splátku hypotéky a inkaso sám... Jen se bojím, že muž bude velká měkota, že za něj bude i nadále všechno platit a synáček bude mít celou výplatu jako "kapesné" (děti ani manželku nemaje).