Zeyfero, máme dva syny 23 a 18 let a oba jsou svým způsobem nestandardní, mají své mouchy (kdo nemá). Mě také už teď napadá, jestli vůbec někdy najdou nějakou spřízněnou duši, jak se jim ten život bude dařit a jak budou spokojení. Zatím jsou mladí, ale oba dva, víc než my s manželem v jejich věku, řeší, že vzhledem ke svým možnostem (vzdělání, finance, povaha) jejich budoucnost nemusí být pro ně nějak uspokojivá a ještě nejsou v tom věku, aby si uvědomovali, že často jen stačí, že jsou v rámci možností zdraví, mají kde spát a co jíst. Ale chápu, že v jejich věku je to z hlediska spokojenosti málo. Kdybychom ty peníze měli, tak bychom také investiční byt pořídili. Zatím je to tak, že oba bydlí s námi, kdy každý má svůj pokoj. Starší syn pracuje, a to, co nám přispívá, mu odkládáme na horší časy.