Okolíku, a jak rozdílné to bylo třeba před dvacetpěti lety? Nevím, jak sis pořídila bydlení ty, ale já i moje bublina jsme přistěhovalci do Prahy. Komerční drahé pronájmy jsme tehdy taky platili. Já bydlela na začátku v turistické ubytovně, kde se každý den střídali opilí turisti, v pokoji nás bylo šest. Po pár měsících jsem si pronajala byt, nájem byl vyšší, než jsem vydělala. Pracovala jsem vždy více, než byl plný úvazek, jinak bych na život neměla. V bytě jsem vždy bydlela s někým. Často různí kolegové z jazykovky, kteří se pořád střídali. Seznámení a sestěhování s manželem bylo vysvobození. Spolu jsme v pronajatém bytě žili čtyři roky a snažili se dát dohromady základ na hypotéku. Ani jeden jsme nic od nikoho neměli.
Není to, že bych si neviděla na špičku nosu, ta situace nebyla dobrá a nemyslím si, že dnes je horší. Neříkám, že je to pro mladé lehké, ale žádná generace snad na celém světě neměla bydlení snadné.