Renko, situace s bydlením za socialismu byla úplně jiná, než dnes, to se nedá srovnávat. Za prvé téměř neexistoval trh s byty, mohly se prodávat jen rodinné domky. Jinak všechny byty patřily buď státu nebo bytovému družstvu nebo některým podnikům. Obyvatelé bytů dostali buď dekret na státní být od národního výboru nebo byli členy družstva a dostali být do družstevního užívání. A nebo u některých podniků dostali být do užívání od podniku s tím, že se zavázali tam nějakou dobu pracovat. To se většinou vztahovalo na dělnická povolání. Na státní byty byly u národního výboru pořadníky a přednost měli členové KSČ. Hodně se uplácelo. I u bytového družstva byly pořadníky a kolikrát se čekalo mnoho let, než na člověka přišla řada a taky kvetly úplatky. Když si člověk chtěl postavit rodinný dům, musel dostat v prvé řadě pozemek do tzv. osobního užívání. Ty pozemky byly k tomu určený územním plánem a na vesnici jich bylo víc než ve městě. A stavělo se pochopitelně svépomocí, mnoho let, stavební materiál se složitě sháněl a sháněli se i řemeslníci, kteří tam pracovali na melouchu. Hodně se kradlo, protože materiál byl zkrátka nedostupný.
Dnes je samozřejmě situace úplně jiná a v podstatě každý může bydlet hned, pokud má na to peníze. Tehdy byly nájmy nízké, ale domy se nechávaly chátrat.
Podle mě je dnes situace s bydlením daleko lepší, než byla za socialismu.