Ropu, no, jsem tvá vrstevnice co také přišla bez ničeho, jen trochu oblečení, do Prahy z Vidlákova v 18 letech, stejně můj muž: Jediná deviza, že jsme začali studovat VŠ co měla výborné uplatnění. Nikdo nám nic nedal. Jo museli jsme být hodně kreativní, když skončila kolej a hledal se v roce 94 nájem … . Jeden komplet plat padl na tento černý podnájem. Řada spolužáků na stejném oboru měla jiné startovací podmínky, byt či něco do začátku od rodiny a po pravdě řečeno nechci své děti vystavovat tomu, že nemají nic, aby si vše vybojovaly sami, třeba z nějakého principu, že je to posílí. Ne, minimálně v otázce bydlení pomůžeme, resp. nabídneme možnost samostatného bydlení. Jedno dítko zrovna se rozhoduje, že po matuře toho přiští rok využije. Komu jinému pomáhat než dětem, které milujeme. Z domova to neznám, jsem z rozvrácených poměrů a svou opravdovou rodinu jsem si musela vytvořit.