Ropucho, my jsme s manželem začínali ve 2+kk, který měl na sebe napsaný po své babičce, se kterou tam nějakou dobu bydlel. Činžák hned nad Kulaťákem, třetí patro bez výtahu (s velmi vysokými stropy), když jela kolem tramvaj, nebo náklaďák, tak se nám otřásala podlaha, okna taky stará, dřevěná, protahující, navíc vedla obě do dvora, kde parkuje a nakládá svoje auta Česká pošta, takže cca od 5 ráno pod oknem nastartovaná auta a zvuky balíků, jak je házeli dovnitř... v jedné místnosti jen plynová kamna, plechová kuchyňská linka, ve druhé místnosti topení žádné, topili jsme otevřenými dveřmi do vedlejší místnosti. Koupelna byla vlastně jen vana, těsně vedle ní WC mísa a vedle ní dveře, na stěně jen zrcadlová skříňka a nad vanou karma, nevešlo se tam ani umyvadlo, zuby jsme si čistili nad vanou, nebo u dřezu. Bydleli jsme tam 3 roky, byli jsme rádi, že máme něco jen pro sebe, dítě jsme v té době ještě vůbec tedy neplánovali. Pak se naskytla možnost zrekonstruovat starý domeček po manželově dědečkovi. A teprve 4 roky po rekonstrukci (a 6 let po svatbě) se narodil syn . Nějak nám do té doby dítě nechybělo a to, jaké máme bydlení, v tom vlastně nehrálo žádnou roli.