Beat ano, přesně takhle bydlel manžel s rodiči. Jednalo se o družstvo založené podnikem, kde pracovala tchyně, byl to projekční a stavební podnik, takže třeba projektovali si to sami asi i částečně v pracovní době, ale pak chodili i projektanti makat na stavbu. Na tom, kdo bude mít který byt (byly teda všechny stejné, šlo max. o poschodí a orientaci) se museli nějak mezi sebou domluvit a tchyně zmiňovala něco, že někdo chtěl víc vestavěných skříní a možná si mohli vybrat ze dvou druhů lina do kuchyně nebo tak něco
Moji rodiče bydleli klasicky u babičky s dědou (v domku, který byl podnikový), když jsem se narodila, asi po roce jsme se mohli nastěhovat do státního 2+1, kde jsme postupně byly 3 děti, v mých 10 letech jsme se stěhovali do 3+1 (myslím, že odtamtud národní výbor vystěhoval nějakého staršího pána, který tam zůstal sám po rozvodu a odchodu dětí), kde byla kamna na uhlí, naši za všechny úspory pořizovali akumulačky, mamka strašně nechtěla topit uhlím (ten předchozí byt byl napojen na dálkové vytápění, předtím mamka žila celý život v s kadibudkou na zahradě a nutností nosit pořád uhlí) a koberce na hnusné prkenné podlahy. Ale po 1989 tedy mohli ten byt koupit hned v první nejvýhodnější vlně (i tak si na to museli půjčit a spláceli dost dlouho), to měli štěstí proti obyvatelům sídliště, těm se byty (tehdy ještě pěkné na "skoro nové") prodávaly až mnohem později za o dost víc peněz.