Učebnice pro samouky měla moje maminka, která je ročník 1950. Všechny po ní zůstaly v rodinné knihovně, resp. já jsem je postupně objevovala ve svých nácti. Francouzština, španělština, ruština, angličtina, němčina. Ona šťourala tak nějak do všech jazyků .
Na Prokop family mi nesahej , já se učila angličtinu od třetí třídy volnočasově, měli jsme skvělou paní učitelku, která už za minulého režimu pobývala v Británii, začali jsme (ve 3. třídě) s Učebnicí angličtiny pro 7. ročník základních škol od SPN, vyšla v roce 1982, pak přešli na 8. třídu a pak na Angličtinu pro jazykové školy. Z dnešního pohledu mi přijde celá Prokopovic famílie šílená, chytrý ambiciozní syn a fintivá dcera, která má ale šanci na prima život, když se dobře vdá, pantáta Prokop, zmítající se mezi cholerickými záchvaty a naprostou letargií a mamča Prokopová, která je krkem, otáčejícím hlavou rodiny . Ale (i) s těmito učebnicemi jsem se naučila anglicky, byť samozřejmě šlo o teoretickou angličtinu, bez konverzace s rodilými mluvčími...