ropucho, ale to píšeš něco jiného než já
já psala, že pokud má dítě zažitý vzorec chování, těžko ho opouští... a konkrétně různé stresové situace řešíme víc podle vzorců než vlastní volbou... tedy pokud jako dítě mám zažito, že když se táta klepne do prstu kladivem a zařve "krucifix", je pravděpodobné, že když nám spadne na nohu skříňka, vyletí z nás "krucifix" - pokud mezitím nedošlo třeba k tomu, že jsme si zmíněné "úlevové" slovo záměrně nezařadili na black list... a i když si ho tam zařadíme, stejně nejspíš příště bude to první, co nám v té hlavě naskočí (a někdy i vylétne z pusy)... to jsou ty reflexní situace...
no a pak teprve přichází na řadu ten vzorec přijatý později, kdy zařadíme vzorec na základě nějakého sledování okolí, kdy si tvoříme pocit sounáležitosti už vědomě (to jsou ty sportovní kluby třeba nebo kamarádi), tam se pak případných návyků zbavujeme snáz (druhá věc je, jestli se jich opravdu zbavit chceme, nebo jestli to považujeme za zbytečné - tam pak může přicházet na řadu i tebou zmíněná jistá "otrlost" )